HISTORIE

Pátý fiktivní rozhovor redaktora hudebního časopisu Rolling Stone (R) s písničkářem Standou Červenkou (S). Celý rozhovor byl pochopitelně opět veden v americké angličtině a pro tyto stránky přeložen do českého jazyka.

R: Zase uplynulo mnoho vody v Radbůza River, je tedy na čase zjistit, co je nového…

S: Mnohé, opravdu mnohé.

R: R: Také jsem cosi objevil. Fotografie a komentáře k jednotlivým akcím něco napověděly. Zdá se, jako by se ti zase tak trochu dařilo položit základy další kapely.

S: Nejspíše to tak bude, ale nerad bych to, jak se říká, zakřikl.

R: Ani se ti nedivím, protože těch takřka „definitivních sestav“ už bylo.

S: Bohužel. Ale já jsem vždycky chtěl, abychom spolu hráli napořád a dělali muziku tak, jak nejlíp dokážeme. Nevím, nakolik vážně tuhle ideu brali ostatní, ale já tomu opravdu věřil. Po určité době však začalo uvnitř party docházet k rozporům. Důvody bývaly různé, ale pokud jsem to nedokázal nějak rozumně vyřešit, z kapely jsem odešel. Radost jsem z toho pochopitelně nikdy nemíval. Ale asi to patří k životu. Když si vzpomenu na naši „legendární“ sestavu z roku 1972, tam jsme prakticky složení dokázali více méně udržet. Po dvou třech letech to pak hudebně vypadalo docela slušně. Ale nakonec ani tehdy se nám nevyhnuly problémy a ty nakonec stejně vyvrcholily v roce 1972 rozpadem.

R: Kdo právě z té původní sestavy ještě zůstává členem současných Repetentů? Ruda, jak jsem pochopil, jím zřejmě nebude.

S: Máš pravdu, Ruda opravdu chybí. Vlastně právě kvůli němu jsem hodně dlouho váhal, zda mám ten rozhodující krok udělat. Vždyť se známe od dětství, trampovali jsme spolu a hráli prakticky od založení kapely. Naše hudební cesty se nakonec rozešly, rozhodně nevylučuji, že se třeba ještě někdy sejdou. V současnosti jsme tedy už jen dva ze zakládajících, kromě mě ještě Alena. Přestože trvale žije v Kanadě, patří mezi nás a ona se vždycky těší, až si při návštěvě Čech s námi zahraje. No a z té novější sestavy s námi nadále zůstává Lucka, i když ta právě plní nové mateřské povinnosti. Však se nám za čas znovu vrátí!

R: Kdo jsou ti další, předpokládejme úplně noví, muzikanti?

S: Především kytarista Karel Štekl, kterého jsem znal také pěkných pár let. Dokonce jsem mu v minulosti několikrát nabízel členství v Repetentech, ale vyšlo to až teď. Hrál s námi nejen v klubových pořadech, ale v létě s Luckou a se mnou absolvoval všechny festivaly. Měl jsem trošku obavu, jak se třeba srovná s kytarou Aleny, ale zvládli to naprosto dokonale. Oba jsou šikovní a vzájemně si skvěle vyhověli a vlastně se bezvadně doplňovali.

R: Na fotkách je s vámi také houslista.

S: Ano, Jirka Círl. S tím mne seznámil právě Karel na jedné zpívané. Bylo to na Ranči Šídlovák, já tam tak trochu alternoval za nepřítomného Alana Zýku. S Jirkou jsme si okamžitě padli do oka a především do ucha. Nejen, že je zručným houslistou, ale především výborným vokalistou. Nejprve tak trochu zaskakoval za Lucku. Vystoupil s námi v několika klubových pořadech, projel se s námi ve Vlaku za kulturou na trati Regensburg – Plzeň. Zatraceně dobře jsme si společně zahráli i v německém Centru Bavaria Bohemia v Schönsee. Téhle akce se už ale zúčastnil jako právoplatný člen kapely.

R: Co až se vrátí Lucka?

S: No, těšíme se! Ale rozumím otázce. Nic mimořádného. Tak, jako si vyhověli Alena s Karlem, obdobně to dopadne se dvěma housličkami. Alespoň pevně věřím. Konec konců, Jirka ví, že jsme ho nepřibrali na úkor Lucky. Prostě to, co hrávala ona, bud hrát i nadále, Jirkovy housle to posílí a vyšperkují. V mezihrách se samozřejmě účelně prostřídáme a hlavně, tři hlasy už jsou jasné. S Alenou pak čtyři!

R: Rozumím tomu správně, že v současnosti jste tři, s Lucií čtyři, s Alenou vás bude pět.

S: Ne, ještě jsem nepředstavil posledního člena. Toho úplně nejnovějšího, baskytaristu Pavla Habána. Ten se k nám přidal v říjnu a už koncem měsíce s námi poprvé vystoupil na naší takřka „mateřské scéně“ v plzeňské Jabloni. S Pavlem se Karel znal ze zpívaných a velice ho chválil. K našemu překvapení jsem zjistil, že s ním mám řadu společných, především hudebních, kamarádů. On totiž před mnoha lety hrál bigbeat s několika mými spolužáky a přáteli, především z blovického Sejfu nebo plzeňských The Daisy. Takže pokud do naší muziky přinese trochu rockového základu, tím lépe.

R: To znamená, že definitivně opouštíte bluegrass?

S: Ale já jsem nikdy netvrdil, že právě tenhle žánr hrajeme. Jistě, původní složení s banjem a houslemi mělo k bluegrassu blízko, ale my měli těch vlivů více. Písničky hrajme více méně stejné, ovšem aranžmá je opravdu odlišné. Navíc jsme se také trochu „elektrifikovali“, Karel používá nejen elektroakustickou, ale v řadě případů klasickou elektrickou kytaru. Protože je kytarář a vlastník servisu hudebních nástrojů, i já jsem si od něho nechal udělat ozvučení kytary. Řekl bych, že zníme teď daleko více country a snad se blížíme i k jižanskému rocku. Ostatně pár klasických rokenrolů v repertoáru také máme.

R: Co myslíš, jak dlouho by měli tihle Repetenti vydržet?

S: No, aby sis nerýpnul?! Už si nebudu raději hrát na prognostika. Bylo by dobré, kdybychom dělali muziku, ze které budeme mít radost a z níž budou mít radost i posluchači. Pak by to mohlo a mělo fungovat. Jak dlouho? To už záleží na nás všech. Karel říká, že jsme dost staří na to, abychom nezačali blbnout. Tak doufám, že má pravdu.

R: A plány do budoucna?

S:Už jsem to naznačil – prostě dělat poctivou muziku. Konkrétně to znamená dát dohromady repertoár ještě lepší, než je ten současný. Písniček mám skoro nadbytek. Sezpívat vokály, sehrát se tak, abychom byly opravdu šlapající kapelou a vzájemně se na sebe na pódiu mohli spolehnout. Prostě aby to bylo fajn a aby to fungovalo. Ostatně jinak by naše snažení ani nemělo smysl.

R: Budu držet palce, aby se vám to povedlo. Rovněž přát hodně nových písniček, vystoupení i posluchačů. A děkuji za rozhovor.

Vystoupení